1. GAž nám smHmiůla napršEmi7í a ticho sGedne do ušCí, tak vAmiejdiD7,
svGobodHmio má ztracenEmi7á, holka mGoje bez věnCa, tak vAmiejdiD7,
vEmiěrná milá tulákDů, stará hrozbo hlupákAmiů, vejdi dD7ál,
Emiumazaná od frázDí, ptej se, komu nescházAmiíš
z těch, kdo tě znDal, z těch, kdo tě zvGalHmi, Emi7, D7.
Zmizelas' jak za vraty vdaný krásky copatý, má milá,
pravdo, kde zvoní tvůj smích, prý za dráty na kopcích, kdes' žila,
pořád dlouze hledaná, i když nemilovaná na přání,
vzbudí horu rytířů, kdo tě prodá verbířům
na spaní, na spaní.
®: KdAmio ví, kdo vás obě shání a není sGámG/F#, Emi, Emi/D,
pAmiosedlý jediným přáním pozvat vás k nGám.
Kampak že vás zaseli naši chlapci veselí, kdo poví,
vzpomínají pořád míň v dlouhé honbě za štěstím, no a neví,
s pivní pěnou ve vouse, s životem když nervou se, že dojel vůz,
v uších tóny křídlovek, kolem spěchá jiný věk,
jiný blues, jiný blues ...
|
Bůhví:
Celeste Buckingham:
