Vím, v kapse měl díru,
o ní vůbec nevěděl,
vím, měl velkou sílu
a každý ji záviděl.
Sám všechno poztrácel,
pak na louku šel si hrát,
s trávou se kymácel,
u patníku zkoušel spát,
koukal po hvězdách,
hladil sníh.
Vím, že den desátý,
procházel se v údolí,
vím, dopis zavátý
přines vítr od polí.
Psán byl rukou dívčí,
že chce prý i kluka mít,
dům má, co les končí,
sama dál už nechce být,
má prý za ní co nejdřív jít.
Náhle se zamyslil,
že možná by tam měl jít,
dřív už o dívkách snil
a teď může jednu mít.
Říká však půjde dál,
o dívkách chce dál jen snít,
chvíli ještě postál,
aby moh vzpomínky mít,
svou bázeň pak šeptal stromům.
Vím, v kapse měl díru,
o ní vůbec nevěděl,
vím, měl velkou sílu
a každý ji záviděl.
Sám všechno poztrácel,
pak na louku šel si hrát,
s trávou se kymácel,
u patníku zkoušel spát,
koukal po hvězdách,
hladil sníh.
|