CŘíkávali:"To je on, ten, Fco se stále Cbojí,
to snad ani není chlap, když neumí se Gprát,"
Cjeho jméno zapoměli, a Fkdo chtěl hodit Cblátem,
ten klidně blátem házel, ostatGní se mohli Csmát.
Nejspíš nikdo nevěděl, co mu jeho táta řekl,
od té doby uběhla už hezká řádka dní,
můj soused o tom povídal, že slyšel, dřív než smekl,
co na srdce mu kladl ve své chvíli poslední.
CStůj, klidně stůj a drž se Fzpátky, chlapče Cmůj,
od maléru drž se raději Gdál,
Cruku na to dej, špatný Fpříklad ve mně Cměj,
já na siláka rád si často Ghrál,
teď vidíš sám, za co můj život Cstál."
Pak Dpřešla léta a pravá láska Gdo cesty mu Dvešla,
byla krásná jako sen, a kdekdo záviAděl,
když Djednou byla sama, Gna návštěvu Dpřišlo
pár nezvaných hostí, každý Adělal to, co Dchtěl.
Když pak vstoupil do dveří a uslyšel, jak pláče,
pochopil, že stane se jen to, co udělá,
kouk' na obrázek táty a chvíli se mu zdálo,
že znovu slyší, jako kdysi, ta slova vzdálená.
DStůj, klidně stůj a drž se Gzpátky, chlapče Dmůj,
od maléru drž se raději Adál,
Druku na to dej, špatný Gpříklad ve mně Dměj,
já na siláka rád si často Ahrál,
teď vidíš sám, za co můj život Dstál."
EKdyž po stopách těch výtečníků Ašel rozvážným Ekrokem,
prázdno v duši měl a v očích divný Hchlad,
jen Emalou chvíli volali:"To je Aten, co se Ebojí,"
pak v tichu náhle byl by slyšet Hšpendlík, kdyby Espad'.
Jen malá muška na zdi snad podívat se směla
na spousty boulí, podlitin a různých jiných ran,
když odcházel, tak oslovil ta sténajíci těla:
"Jó, každý totiž uléhá, jak ustele si sám."
Rec: A pro sebe si řekl:
Já Ecelý život svůj se držel Azpátky, táto Emůj,
vždyť vím, že to sis vždycky nejvíc Hpřál,
však Enemá smyslu víc ráně Anastavovat Elíc,
když chlapem zkrátka člověk už se Hstal,
tak přijde někdy čas, aby se Epral.
Říkávali: "To je on, ten, Aco se stále Ebojí ..."
|
Pavel Bobek:
Pavel Bobek:
Pavel Bobek:
Pavel Bobek:
