Domácí ansámbl Clarinet Factory se za třicet let na scéně stal mezinárodně respektovaným uskupením, pro které není žádná hranice nepřekročitelná. S osobitostí a přirozenou invenčností spojuje klasickou hudbu, jazz, minimalismus, elektroniku i etnické prvky do zvukově unikátního celku.

Nyní se po čtyřech letech vrací s albem "Towers". Nástupce řadovky "Pipers" nyní vychází digitálně a koncem dubna také jako set dvou vinylů. Na desce zanechali výraznou stopu Beata Hlavenková a Milan Cimfe, osobitou vizuální stránku skladbám "Obloha šedá", "Drufolk" a "Towers" propůjčily speciální vizualizéry VJe Clada.

"Na novém materiálu jsme pracovali asi tři čtvrtě roku, v několika etapách, každý z nás si na to mohl vyhradit nějaký čas. Potom jsme šli nejprve do malého, domácího studia a spoustu věcí si tam mohli vyzkoušet. Ve finále se mi zdá, že jsme byli mnohem plodnější, a navíc v kratším čase, než tomu bylo u předchozích alb. Také jsme ty nově vzniklé skladby neohrávali na koncertech, jako minule, kdy jsme šli do studia už s do detailů připraveným repertoárem. Myslím, že nám to pěkně šlapalo a ty skladby se rodily snáze, a hlavně zcela přirozeně, popisuje kapelník souboru Jindřich Pavliš.

"Byla to tentokrát mnohem větší svoboda. V minulosti jsme už rozšířili zvukové možnosti klarinetů, pracujeme citlivěji s elektronikou, používáme loopery... Více už víme, co od toho kdo očekáváme, méně si musíme něco říkat, jsme na sebe napojení a práce nám pak jde rychleji. Vůbec jsem necítil nějaký tlak nebo strach, zda se nám to povede," dodává Vojtěch Nýdl, který kromě hry na klarinet na albu již tradičně také zpívá, a to ve skladbách "Obloha šedá" a "Paleochora".

Zajímavostí nahrávky je její dramaturgie, která vznikala s představou "tří stran vinylové desky" - toto řazení zůstává zachováno i v digitálním vydání a na streamovacích službách.

"Dopředu jsme se shodli, že chceme vinyl. Jenomže ten když má být v určité kvalitě, každá strana může mít jen danou délku. Posléze jsme to už s poměrně jasnou ideou ohledně celkové stopáže diskutovali na Supraphonu a bylo nám řečeno, že dnes není tak neobvyklé, když se udělá dvojitý vinyl s tím, aby jedna strana zůstala prázdná. Což nás pak i inspirovalo k tomu, jak to pojmeme, protože se ukázalo, že každá z těch tří stran má svoji náladu i symboliku, takže se to tím dá dobře oddělit. Zatímco CD by 'jelo v kuse', nešlo by to jakkoli zdůraznit, tady ty tři strany fungují jako tři části, kdy má každá svůj charakter a obsah. A vlastně i historii. Trochu jsme se ale báli, aby to drželo pohromadě i v té celistvé podobě, jakou nabízí digitální verze. A pak mě až překvapilo, jak to i tak funguje. Jen je tam plynulejší efekt té proměny," uzavírá Pavliš.