Během své kariéry vytvořil Hozier hned několik populárních a lidmi zbožňovaných písní. Nikdy nezapomenu na "Cherry Wine" s videoklipem o domácím násilí, "Work Song" a "Sunlight", ve které si pohrával s mýtem o Ikarovi. Přesto při vyslovení jeho jména většině lidí vyvstane na mysli "Take Me To Church", kterou prorazil do světa i do širšího povědomí. Světoznámý singl, doprovázený videoklipem o homofobii a vztahu dvou mužů, slyšel téměř každý a doteď ho hrají rádia.

Andrew Hozier-Byrne však dokázal mnohem víc. Na nejnovější desce "Unreal Unearth", na které začal usilovně pracovat během pandemie, ze sebe vydává to nejlepší. Při jejím psaní se nebál uchopit víc abstraktních témat. Díky nim vykouzlil komplexní a zábavné dílo.

Múzou při psaní mu bylo "Peklo" od Danteho. Našel inspiraci v jeho devíti kruzích, ke kterým přiřadil jednotlivé skladby. Například povedenou rockovou baladu "Francesca" (jeden ze singlů, které vedle "Eat Your Young", "All Things End" a "Unknown / Nth" vyšly předem) věnoval postavě z druhého okruhu Pekla.

"Důležité pro mě také bylo, abyste si mohli písně poslechnout, aniž byste o tom věděli, a mohli si říct: 'To zní krásně,' nebo: 'V tom je něco univerzálního'. Ta témata jsou univerzální - téma chtíče je univerzální, téma ztráty a zrady a toho, že vám někdo ublížil, je univerzální. Tyto songy milujeme, posloucháme a píšeme každý den. Ale vytvořit album v této struktuře a uspořádat témata v souznění s okruhy, jak si je představoval Dante, bylo něco, co jsem opravdu chtěl udělat," nechal se slyšet sám autor.

Během tvorby šestnácti skladeb se nebál odkázat i na své domovské kořeny. Hned v otvíráku "De Selby (Part 1)" se dočkáme jedinečné irské pasáže, která jeho hudbě dodává úplně nový a čarovný nádech. Svou národnost ale odráží i jinde. "Butchered Tongue" je mrazivým svědectvím brutálního násilí, kterého se v historii Británie dopustila na irských povstalcích, kteří se odmítali poddat jejímu kolonialismu.

Druhým, plynule navazujícím kouskem, je "De Selby (Part 2)", ke které vznikl i videoklip s pochmurnou atmosférou. Ukazuje nám muže, který se na pokraji šílenství potácí v horách, kope si svůj vlastní hrob a následně neustále potkává své kopie, které ho vraždí. Druhá část jede na mnohem energičtější a hravější vlně, které se nedá utéct.

Hozier k tomu uvedl: "De Selby je postava z knihy s názvem 'The Third Policeman'. Je to filozof, učenec, který je trochu génius a trochu šílenec. (...) Píseň o něm zobrazuje temnotu, příchod noci a vidí to jako něco osvobozujícího. V temnotě jsou všechny věci ztracené, a tak De Selby přemýšlí. Když nevidím, kde začíná má dlaň a kde končí temnota, stanu se jedním."

V "Damage Gets Done" se spojil s Brandi Carlile, se kterou jim to prostě ladí. Jejich hlasy si sedly jako prd*l na hrnec a společně se jim podařilo zachytit esenci mládí a radosti.

Nejvíc z celé kolekce ale vyčnívá "Son of Nyx". Tenhle instrumentální kousek je sice beze slov, rozhodně má však největší sílu. Stačí jen zavřít oči, nechat se unášet pianem a člověk má hned pocit, že se nachází v úplně jiné dimenzi. Muzikant jej natočil na počest zesnulému otci jednoho ze svých dobrých přátel. A to piano na začátku je nahrávkou, kterou mu onen kamarád po tátově smrti poslal.

Většinou se řídím tím, že není dobré mít velká očekávání, tady jsem si to však nedokázal odpustit. Proto bylo příjemným překvapením, že se Hozierovi s "Unreal Unearth" podařilo vytvořit skutečně něco unikátního. Tohle album dává smysl, je příjemné na poslech a texty jsou vzletné a plné emocí, které se tomuto geniálnímu hudebníkovi ostatně už roky daří do své tvorby přenášet. Tentokrát ovšem předčil sám sebe.